V největších moravských a zároveň nejkrásnějších lázních v České republice - v Luhačovicích - se od 26. do 28. 11. 2008 uskutečnil 13. ročník Dnů zahradní a krajinářské tvorby. Odbornou konferenci každoročně pořádá Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, ve spolupráci se Svazem zakládání a údržby zeleně, Zahradnickou fakultou Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Lednici a městem Luhačovice.
Tématem letošních Dnů se stal člověk. Člověk jako tvůrce a uživatel prostoru. Navázali tak bezprostředně na loňské téma - prostor pro lidi. Třídenní setkání odborníků se soustředilo možná o něco více na působení člověka na podobu a kvalitu životního prostoru, krajiny v níž žije společně s ostatními. Všichni společně hledali rovnováhu mezi ambicí, individualitou i originalitou tvůrce a společenskou objednávkou uživatelů společně obývaného prostoru. Mnohdy bouřlivou diskuzí účastníci pátrali po míře udržitelnosti kvality života v sídlech, která koresponduje s pojmy budoucnost, odpovědnost a hospodárnost, po míře naplnění společenské funkce prostoru - krajiny. Nevynechalo se téma o lidském duchu v ní, o egu investora a autora i o osobní odpovědnosti za rozhodnutí na všech úrovních tvůrčího procesu. Mezi téměř 30 přednášejícími byli urbanisté, sociologové, zahradní a krajinářští architekti, zástupci měst a obcí či správci zahrad a parků.
Blok přednášek nazvaný Tvorba - Urbanismus - Krajina započal Ing. arch. Pavel Hnilička, urbanista a pedagog na fakultě architektury ČVUT v Praze zajímavým pohledem na město v krajině, které nazývá spíše novým výrazem městokrajina. Přednáškou chtěl rozvířit šířící se "epidemii", které dal jméno "sídelní kaše" (urban sprawl). Důrazně poukazuje na původní krajinu, která nám doslova mizí před očima a plíživě se mění na "městokrajinu". Za vším stojí idylická představa o bydlení v idylickém obraze na okraji měst. Původní obraz se tak ničí a hranice nenarušeného se posouvají dál a dál, až se města začínají spojovat. Území mezi nimi kypí "kaší" domků, výrobních a prodejních hal, nadjezdů a podjezdů, čerpacích stanic, bilboardů a sem tam roztroušených stromů. Sídelní kaše tak mění krajinu i naše vnímání zpoza volantu přes čelní skla rychle jedoucích vozů. Příkladem je Německo, kde se každou sekundu zastaví zhruba 10 m2. Česko i Slovensko se tomuto trendu logicky přizpůsobuje. Sídelní kaše segreguje sociální skupiny, ničí veřejné prostory a zdraví lidí, způsobuje dopravní problémy, má vliv na klimatické změny a způsobuje závislost na osobním automobilu jako jediném možném dopravním prostředku. Jediným řešením je zastavit kynutí kaše a zahušťovat ji.
S podobným problémem "rozlézání" do krajiny vystoupil i Ing. Věslav Michalík, CSc. starosta Dolních Břežan u Prahy, který se zastavil nad otázkou: Kdo za to může? Vlastníci pozemků, kteří je prodali? Developeři, kteří je parcelovali? Samospráva, která to umožnila? Urbanisté, kteří to posvěcovali? Stát, který to nezajímá? Co dál s urbanisticky nespecifikovanou plochou, která nemá žádnou občanskou vybavenost, služby ani restaurace?
Se zajímavým tématem - přepisování krajin novými vrstvami - vystoupil doc. dipl. Ing. Lukas Schweingruber, švýcarský architekt. Svou práci přirovnal k palimpsestům, středověkým pergamenovým svitkům, které se několikrát vyškrábali a znovu popisovali. Dnes však "píšeme" do krajiny. Všude tam, kde jako tvůrci působíme, už před námi někdo jiný zanechal stopy. Někdy hmatatelné, někdy už jen v našich vzpomínkách. Apeloval tak na "vyškrabování" těchto zašlých stop ve všech zemích světa. V současné době právě odkrývá staleté otisky v pražském Karlíně. Další blok přednášek - Ego a společenská objednávka odstartoval doc. Ing. Miloš Pejchal, CSc. z lednické zahradnické fakulty otázkou, zda je kreativita v památkové péči hrozbou či nutností. Známý zahradní architekt Ing. Zdeněk Sendler upoutal přítomné svou videopřednáškou na téma - Klient a architekt, která názorně ukázala vztah a myšlenky obou stran. Největší ovace však sklidila velmi originální a nápaditá tvorba Ing. Vladimíra Sitty, světově uznávaného českého architekta působícího v Austrálii. S neméně zajímavou přednáškou v bloku Tvorba a užívání krajiny vystoupila Ing. Klára Jančurová, PhD., která se zabývá golfovými hřišti v krajině, jejich zakládáním, historií a hodnocením pozitiv a negativ pro člověka. Večerním diskuzím v Hotelu Fontána, ukrytém v luhačovických lesích, vévodila česká architektka pracující v Curychu, Ing. Jitka Trevisan. Je zastánkyní jakési čtvrté nepopsatelné dimenze - zahradní duše, která je spjata s lidskou. Tyto duše spolu vzájemně žijí a doplňují se, jedna bez druhé však nemůže existovat. Architektka Ing. Lucie Tomcová představila rodinnou zahradu jako pomyslný most mezi přetechnizovaným a přirozeným světem.
Tyto dny nám otevřeli další okno do zahradní tvorby. S nadšením jsme odjížděli z Luhačovic s myšlenkou v hlavě od architektky Ezry Weston: "Ten, kdo kultivuje svoji zahradu a přivádí květy a plody k jejich dokonalosti, ten zároveň buduje svoji vlastní bytost."
