na slávnostnej promócii pri príležitosti odovzdávania čestného titulu doctor honoris causa.
Vaše Magnificence, vážený pane rektore, vážení členové vědecké rady, spectabiles, vážení páni děkani,honorabiles, civis academici, dámy a pánové,
nejdříve si dovoluji projevit vděčnost vědecké radě a Vám, pane rektore, za to, že jste mi udělili čestnou vědeckou hodnost doktora. Považuji toto uznání nejen za osobní uznání mé vědecké práce, ale také za uznání kolektivu, který se mnou na problematice spolupracoval i za uznání české vědě.
Pocty, které se mi zde dnes dostalo, si mimořádně cením a velmi obtížně se mi hledají slova, kterými bych rád co nejvýstižněji popsal své pocity. Vážím si udělení čestného doktorátu jak v rovině akademické, tak i v oblasti, která se těžko definuje a vysvětluje. Myslím tím historickou a kulturní blízkost a příbuznost našich národů, kterou jsem vždy intenzivně vnímal, ke které jsem se hlásil a která mi připadala osudově šťastná a nenahraditelná. Skutečně má pro mne Vaše ocenění zvláštní význam, protože Slovensko bylo po delší dobu mým druhým domovem - domovem, v němž jsem žil a pracoval, kde jsme vychovávali naše děti, kde jsem si prožíval své první pocity úspěchu, kde vznikaly naše plány do budoucnosti a koneckonců, kde mne každodenní realita naučila brát život mnohem realističtěji.
Vážené dámy, vážení pánové,
dnešní vzácná příležitost vlastně určitým způsobem symbolizuje dnes už historickou snahu zemědělců a potravinářů, kdy ruku v ruce společnými silami pečují o kvalitu lidského života, kdy plní jednu z nejčestnějších úloh, která spočívá v zabezpečování jedné z nejzákladnějších životních potřeb člověka.
Společné zájmy a spolupráce zemědělců a potravinářů však rozhodně nepatří jen historii, ale zujímají své nezastupitelné místo také v současnosti a troufám si říci, že jej budou zaujímat i v budoucnosti.
Vždyť produkce kvalitních a bezpečných potravin je nemyslitelná bez kvalitní surovinové základny, kterou představuje právě produkce rostlinné a živočišné výroby. Nedílnou součástí těchto aktivit jsou také šlechtitelství a plemenářství, které zejména v současné době sehrávají svoji nezastupitelnou úlohu, stejně jako rozvoj nových, jak zemědělských, tak i potravinářských technologií a biotechnologií.
Významnou roli v práci mnoha vědeckých týmů sehrává v dnešní době také výzkum optimálních možností stravování obyvatelstva v krizových situacích, jakými jsou například živelné pohromy, průmyslové havárie a v některých částech světa, bohužel, také teroristické útoky. I náš ústav potravinářského inženýrství Fakulty technologické je do těchto aktivit značnou měrou zapojen stejně jako do výzkumů v oblasti speciálních dávek potravin pro integrovaný záchranný systém. Některé z výsledků této práce byly již úspěšně zavedeny do praxe, kde se velmi dobře osvědčily. A opět musím podotknout, že bez kvalitních surovinových zdrojů by něco takového nebylo dost dobře možné.
Současné vývojové trendy jak ve světě, tak i v našich zemích, vyžadují od nás všech celou řadu nových pohledů, které nás mnohdy nutí opouštět již zaběhlé postupy, zvyklosti i způsoby chápání. Spolu s novými vědeckými poznatky se mění také požadavky na moderní potraviny z hlediska jejich složení, vlastností a jejich významu pro organismus konzumenta. Vyvíjí se také pohledy moderní medicíny na nutriční hodnoty potravin, skladbu a obsahy některých nutričně významných látek, stejně jako způsob jejich zpracování. Paralelně s tímto fenoménem jde také potravinářsko-galenická alternativa, kterou je výzkum a vývoj funkčních potravin a doplňků stravy na přírodní bázi, které mohou v některých specifických případech vhodně alternovat či doplnit klasické potraviny a zabezpečit tak dostatečný přísun tolik potřebných biologicky aktivních látek. Ani tato moderně pojatá oblast se bez vzájemné spolupráce zemědělců a potravinářů neobejde.
Z těchto několika málo příkladů je velmi dobře patrno, že tím, co posouvá lidské poznání i technický vývoj dopředu, není nic jiného, než vzájemná součinnost, spolupráce a sepětí teorie s praxí. Dnes, v době sofistikovaných výzkumných metod, v době vysoké úrovně znalostí, v době mezinárodní spolupráce multidisciplinárních týmů tento fakt platí mnohonásobně.
Bylo by velkou chybou a omylem se domnívat, že v oblasti zemědělských a potravinářských věd bylo už vše objeveno, prozkoumáno a vynalezeno. Není tomu tak! Naopak se vzrůstajícím objemem vědomostí je stále výrazněji patrná skutečnost, že ten větší díl práce, nových teoretických poznatků i praktických aplikací je teprve před námi. Zároveň dlužno podotknout, že to nebude práce nijak lehká a že cesta k dosažení vytyčených cílů bude neobyčejně trnitá. O to více se zde uplatní sepětí spolupráce a součinnost odborníků na mezinárodní úrovni, o to více se zde uplatní spojení dosažených výsledků a to jak na poli teorie tak na poli praxe. V této oblasti vidím také velké možnosti spolupráce mezi oběma našimi universitami, mezi Slovenskou poľnohospodárskou universitou v Nitre a mezi Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně.
Vážené dámy, vážení pánové,
nyní mi dovolte několik poznámek k vývoji mé vědecké práce. Během mého studia na Fakultě potravinářské a biochemické technologie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze v šedesátých letech minulého století jsem úzce spolupracoval s nestorem mlékařské mikrobiologie a technologie prof. Dr. Jiřím Doležálkem na problematice efektivních technologií výroby sýrů s plísní v těstě typu Rokfóru. V rámci těchto prací mě zaujalo sledování změn lipidů způsobené plísněmi rodu Penicillium roqueforti. Studiu změn lipidů jsem se pak věnoval v podstatě v průběhu celé mé vědecké práce, ať již to byly změny lipidů v sušeném plnotučném lecithinovaném mléce, tavených sýrech, nebo změny indikující oxidativní procesy při technologii a skladování tuků a potravinářských výrobků. Vzhledem k tomu, že jsem dlouhou dobu pracoval v armádě, podílel jsem se významnou měrou na vývoji nových moderních bojových dávkách potravin a vývoji polních technologií. Výsledky těchto prací se pak velmi dobře uplatnily v rámci zabezpečování stravování obyvatelstva za mimořádných situací, především pak při velkých povodních na Moravě a v Čechách.
Vývoj moderních dávek pro mimořádné situace vedl nejen ke sledování jednotlivých komponent po stránce chemické, fyzikálně-chemické a mikrobiologické v průběhu dlouhodobého skladování, ale i navržení nových technologií výroby jednotlivých komponent dávek a k uplatnění moderních metod senzorické analýzy v naší práci a vybudování moderních senzorických laboratoří.
Nadále pokračujeme v řešení stravování obyvatelstva v krizových situacích z hlediska potravinové bezpečnosti státu. Jde o zajímavé teoretické i praktické analýzy, a to z pohledu jak nutričního, tak technologického a ekonomického. Tyto práce mají přímý praktický dopad na vybrané kraje Česká republiky v oblasti prevence krizových stavů.
S potěšením mohu konstatovat, že v mnoha směrech naší práce intenzivně a plodně spolupracujeme s Fakultou biotechnologie a potravinárstva.
Vážené dámy, vážení pánové,
poctu, které se mi zde dnes dostává, vnímám nejen jako ocenění mojí dosavadní práce, ale především jako ocenění práce celého kolektivu spolupracovníků, jako ocenění výsledků jejich mnohaletého úsilí. Zároveň ji vnímám jako veliký závazek do budoucna, jako závazek postavený na historickém odkazu spojení našich národů, jako závazek postavený na historickém odkazu, který symbolicky sahá od Velké Moravy až po Evropskou Unii. Vnímám ji jako velký závazek dalšího rozvíjení a zvelebování hodnot, kterých si všichni nesmírně ceníme a jsou nám tak blízké.
Čas nelze zastavit, a dokud budeme žít, bude před nás osud stavět nové problémy, nové zážitky a řešení situací, které nelze předvídat. Člověk se mnohdy přistihne, že problémy už nebývají tak velké a začínáme u sebe pozorovat sklony k nostalgii.
Asi nejlépe se k problematice světské slávy vyjádřil dnes již světově uznávaný umělec se slovenskými kořeny Andy Varhol. Ten kdysi prohlásil, že bude-li člověk celý život poctivě pracovat, může se dožít pěti minut slávy, ale ne víc. A proč tuto tak krátkou chvilku slávy strávit při oficiálním projevu? Navíc, po tom jak jsem o tom přemýšlel, si myslím, že těch pět minut nepatří jenom mě. Nezasloužím si je totiž v celém rozsahu. A pak, sdílená radost je radostí dvojnásobnou.
Dovolte mi tedy první minutu symbolicky vrátit mým přímým spolupracovníkům, bez jejich podpory bych zde nestál.
Druhou minutu bych rád věnoval těm, kteří nás již předešli a nikdy se nemohou osobně radovat z úspěchů vlastních, ani svých následníků.
Třetí minutu věnuji mé ženě a rodině, jim patří nezanedbatelná míra spolupodílnictvím na mých úspěších.
Čtvrtou minutu bych rád věnoval všem, kteří pracovali tvrději než já a přesto se jim dosud uznání nedostalo. Vyzval bych je k trpělivosti a možná i k tomu, aby - až přijde jejich čas - nezapomněli na to, že půjčená sláva se vrací.
Poslední minutu bych rozdělil. Její první polovinu věnuji Vám, kteří jste přítomní, mezi kterými se cítím dobře a se kterými bych se rád podílel na pokračování úzké spolupráce v budoucnosti.
A tu poslední půlminutu?
To bych symbolicky věnoval člověku, s nímž jsem se bohužel nemohl setkat osobně. Zemřel tragicky před více než 75 lety a před svou smrtí toho stihl udělat tolik, že se na něj dodnes vzpomíná. Jeho jméno je Tomáš Baťa, průmyslový filosof a světový podnikatel. Tomu bych symbolicky předal tu poslední půlminutu slávy. Nikoliv proto, že jí snad neměl dost, ale proto, abych tu chvilku slávy i já prožil jinak. Představuji si, jak by to vypadalo, kdybych se s ním nyní setkal, a jak bych mu vyprávěl, že Univerzita nesoucí jeho jméno, která byla zřízená teprve před 7 lety, má již 13 tisíc studentů a z toho tisíc potravinářů. Že se chystáme stavět nové budovy, zřídit další dvě fakulty, další vědecko-technický park, a podobně.
Dost možná by mi na to odvětil: No příteli, děkujeme Vám, ale jak vidím, čeká Vás ještě hodně práce, nebudeme Vás zdržovat. Ale zajímat nás to bude.
A to by už uplynula poslední vteřina "slávy". Už není co rozdávat, je třeba vrátit se do práce. Vlastně to není správné slovo, v dnešní době je úspěch založen na spolupráci.
Následník Tomáše Bati, jeho bratr Jan Antonín Baťa, končí jednu ze svých knih slovy: "Pojďme do práce!" Tak mi dovolte zakončit toto vystoupení parafrází jeho závěru: Pojďme do spolupráce!!!!
Vaše magnificence, vážený pane rektore,vážení členové vědecké rady,
ještě jednou Vám srdečně děkuji za udělení vysoké vědecké pocty na Vaší univerzitě a za to, že jsem s Vámi mohl prožít mimořádně příjemné dny naplněné lidským i odborným porozuměním. Přeji Vaší univerzitě vše dobré a úspěšnou budoucnost.
